Perspektiva teorie závislosti a vyhýbání se lásce podle Pie Mellody

V 70. letech 20. století si Pia Mellody začala všímat rostoucího počtu klientů, kteří spojovali své problematické a zneužívající rodinné prostředí z dětství se spoluzávislými vzorci chování v dospělosti. Tyto vzorce se projevovaly různými způsoby, například závislostmi, emočními poruchami či zdravotními problémy. Pia Mellody prostřednictvím své práce pojmenovala specifický typ dysfunkčního vztahu jako „tanec spoluzávislosti“ mezi člověkem závislým na lásce a tím, kdo se lásce vyhýbá. Tento tanec silně ovlivňují kulturní normy týkající se genderu a zkušenosti z dětství.

Podle této teorie lidé závislí na lásce hledají lásku především jako potvrzení vlastní hodnoty, zatímco lidé, kteří se lásce vyhýbají, se v intimních vztazích cítí zahlceni a omezeni.

V dynamice spoluzávislosti závislý člověk usiluje o přijetí a pozornost, aby tak kompenzoval nedostatek péče z dětství, zatímco vyhýbavý člověk přebírá roli jakéhosi pseudoopečovatele, ale tuto roli zároveň odmítá a buduje si vůči ní odpor. Když se závislá osoba obrátí jinam, aby nalezla útěchu, vyhýbavá osoba zažívá pocit ztráty své hodnoty a nadřazenosti a objevuje se u ní hluboký strach z opuštění. Oba partneři mají problémy se sebeúctou, která pramení z jejich dětských traumat. Klíčem k prolomení tohoto cyklu pronásledování a ústupu je terapeutická práce zaměřená na snížení studu, zpracování dětských traumat a konfrontaci s prožitým zneužíváním.

Závislost a vyhýbání se lásce

Závislost na lásce a vyhýbání se lásce jsou dva dysfunkční vzorce chování, které vedou k emocionálnímu utrpení a nezdravým vztahům. Přestože nejsou oficiálně klinicky diagnostikovány, tyto vzorce pomáhají pochopit sebedestruktivní chování jedinců. Tyto vzorce mohou být spojeny s duševními problémy, jako jsou deprese, úzkosti a závislosti, proto je důležité je pochopit pro efektivní intervence a podporu.

Závislost na lásce

Pro většinu lidí představují láska a přitažlivost pozitivní emoce. Pro závislé na lásce však představují nejistotu a zkreslení reality. Tato situace vychází z dětství poznamenaného zanedbáváním, které vytváří intenzivní potřebu péče. Závislí lidé mívají nerealistická romantická očekávání a strach z opuštění, což často vede k cyklu emocionálního strádání a frustrace. Počáteční vztahová euforie se mění v nezdravou závislost, která partnery od sebe odpuzuje. Lidé závislí na lásce odmítají přijmout realitu a místo toho se drží fantazií, což vede k nevyhnutelnému zklamání a opakovanému hledání nových vztahů. Terapie jim může pomoci pochopit a překonat tyto destruktivní vzorce.

Znaky závislosti na lásce:

• Neustálá potřeba lásky.
  

• Idealizace partnerů.
  

• Obsedantní myšlenky na partnera.
  

• Prožívání abstinenčních příznaků a euforie z lásky.
  

• Časté a neustálé zamilovávání se.
  

• Hledání emocionální útěchy u partnera i přes odmítnutí.
  

• Potíže být sám.
  

Typy závislosti na lásce:

• Obsedantně závislí: Obtížně se odpoutávají i od nezdravých vztahů.
  

• Spoluzávislí: Hledají hodnotu skrze partnera, často se obětují a zažívají pocit zášti.
  

• Narcističtí závisláci na lásce: Využívají partnery k posílení ega a kontrole.
  

• Ambivalentní závislí: Vyhýbají se skutečné intimitě a upínají se na fantazie minulých vztahů.
  

Vyhýbání se lásce

Lidé vyhýbající se lásce se často brání emoční zranitelnosti, neboť mají obavy ze závazků. Toto chování bývá reakcí na dětská traumata, například zanedbávání nebo přílišná očekávání odpovědnosti. Tito lidé přitahují jedince závislé na lásce, přesto mají potíže s intimní blízkostí a často konfliktně reagují.

Znaky vyhýbání se lásce:

• Vyhýbání se intimitě a závazkům.
  

• Emoční odstup.
  

• Krátkodobé vztahy.
  

• Silná potřeba nezávislosti.
  

• Nepohodlí při emoční zranitelnosti.
  

• Nedůvěra v lidi.
  

• Protichůdné signály ve vztazích.
  

• Vyhýbání se hlubokým vazbám.
  

Společný boj

I přes zjevné rozdíly sdílejí lidé závislí na lásce a ti, kteří se jí vyhýbají, hluboký strach z opuštění a podobná dětská traumata. Oba vzorce vznikají jako adaptační strategie v nefunkčních rodinných systémech. Závislí jedinci podvědomě přitahují vyhýbavé jedince ve snaze uzdravit dětská zranění a potvrdit svou hodnotu. Vyhýbavé osoby pak paradoxně hledají ocenění za péči, která jim byla v dětství vnucena. Tento cyklus vede k frustraci obou stran, dokud se jejich sebeúcta a hodnota neocitnou v krizi.

Uzdravení

K překonání dynamiky spoluzávislosti je nezbytné hlouběji porozumět vlastním dětským traumatům, identifikovat konkrétní situace a vztahy, které vedly k těmto bolestným zkušenostem, a pochopit, jak tyto zkušenosti ovlivňují současné vztahy. Snížení pocitů studu a viny, které jsou často zakořeněné v raném dětství, umožňuje jedincům rozpoznat, že nejsou zodpovědní za zanedbávání nebo zneužívání, které zažili. Kromě toho je důležité aktivně se vyvázat z rolí, které si člověk v dětství osvojil jako strategie přežití, a naučit se stanovovat zdravé hranice ve vztazích. Zpracování minulých zranění v bezpečném terapeutickém prostředí zahrnuje otevřenou konfrontaci s emocemi a vzpomínkami spojenými s traumatickými zážitky, což vede k hlubšímu porozumění vlastních potřeb a hodnot. Tento proces postupně umožňuje vytváření zdravějších vztahových vzorců, větší sebeúcty a schopnosti navazovat funkční, vyrovnané a naplňující vztahy.

Zdroj:
[1] Mellody, P., Miller, A. W., Miller, K. (2010). Jak čelit závislosti na lásce: Dejte si sílu změnit způsob, jakým milujete. HarperOne.