Narcismus u dětí vzniká, když se sejde citlivý temperament s nejistým či zneplatňujícím prostředím nebo s přehnanou idealizací. Dítě se pak učí obranám: vyžaduje obdiv, špatně snáší kritiku a má potíže s empatií. Pomáhá vřelost, realistická chvála a jasné hranice.
Když láska nestačí – cesta k narcistické poruše osobnosti
Představte si malého Tomáška. Je mu pět a právě rozbil maminčin oblíbený hrnek. Maminka se na něj podívá, povzdechne si a řekne: „Ty jsi ale nešika. Tatínek měl pravdu, jsi přesně jako jeho rodina – samá katastrofa.“ Tomášek stojí uprostřed střepů a cítí, jak se v něm něco láme. Ne hrnek – ten je rozbitý. Láme se jeho důvěra, že je milován takový, jaký je.
Jedna scéna z dítěte narcistu neudělá. Když se však podobné situace vlečou den co den a rok co rok, dítě si buduje obranné strategie. Ty mohou – u části dětí – vyústit v výrazné narcistické rysy, u menší části až v narcistickou poruchu osobnosti.
Proč vás to má zajímat
Pokud jste vyrůstali s narcistickým rodičem, možná znáte ten svíravý strach: „Neopakují se skrze mě stejné vzorce a nedělám to samé svým dětem?“ Už samotná obava je dobré znamení. Lidé s výrazným narcismem svou dynamiku většinou nezpochybňují. Vědomí, všímavost a ochota na sobě pracovat jsou nejlepší pojistkou pro vaše děti.
Temperament × prostředí: výbušná směs
Některé děti se prostě narodí citlivější. Jedno miminko prospí bouřku, jiné probudí zakašlání souseda. To je temperament – karty, které nám život rozdá. Jak je ale zahrajeme, už výrazně záleží na prostředí.
Biologická loterie
Děti s náročnějším temperamentem – hypersenzitivní, impulzivní, hůře se uklidňující – jsou zranitelnější. Ne proto, že by byly „horší“, ale protože budou víc potřebovat jemně naladěnou, předvídatelnou péči. Když ji nedostanou, sahají po tvrdších obranách.
Když prostředí selhává: zneplatňování
Můžete si představit citlivé dítě jako orchidej. V dobrých podmínkách rozkvete. V temném sklepě zalévaném jednou za měsíc začne bojovat o přežití – způsoby, které nejsou hezké na pohled. Zneplatňující prostředí poznáte podle vět typu: „Nebreč, vždyť to nebolí.“ „Jsi přecitlivělý/á.“ „Proč nemůžeš být jako bratr?“ „Kvůli tobě mám migrénu.“ Opakované shazování prožitků dítěte vede k tomu, že se naučí nevěřit vlastním emocím – a místo zranitelnosti nasazuje masku.
Trauma: neviditelné jizvy
Trauma nejsou jen velké katastrofy. Často je to tisíc drobných ran: každodenní odmítání, ponižování, ignorování. Když pětiletá holčička musí být „malou maminkou“ pro sourozence, protože skutečná maminka je v depresi nebo závislosti, v dítěti umírá část, která měla právo být dítětem. Vzniká předčasná dospělost – tvrdá skořápka chránící měkké jádro. Poselství zní: „Svět je nebezpečný. Musím kontrolovat. Nesmím ukázat slabost.“
Citová vazba (attachment): mapa vztahů
Bezpečná citová vazba vzniká, když dítě opakovaně zakouší: „Když potřebuji, rodič přijde. Když chci prozkoumávat svět, pustí mě.“ Nejistá vazba se rodí tam, kde je péče nepředvídatelná – jednou vřelá, podruhé chladná. Dítě neví, na čem je, a rozvíjí strategie, jak si blízkost „pojistit“ nebo se jí naopak vyhnout. U narcismu vídáme různé podoby nejisté vazby: u grandiózního stylu častěji vyhýbavost, u křehčích, zranitelných forem i dezorganizaci (rodič je zdrojem bezpečí i strachu). Společným jmenovatelem je nejistota.
Dvě cesty k narcismu
Narcismus může vyrůst z chronického zneplatňování a traumatu – dítě se naučí zakrýt stud a hanbu grandiózní fasádou. Druhá, méně intuitivní cesta vede přes nadhodnocování: když je dítě soustavně stavěno nad ostatní, je mu přisuzována výjimečnost a nárok na zvláštní zacházení, učí se vnímat sebe jako „nad“ druhými. Výzkumy dlouhodobě ukazují, že právě rodičovské nadhodnocování předpovídá spíš grandiózní, okázalé projevy, zatímco zneplatňování a trauma víc souvisí s křehkou, vulnerabilní podobou.
Grandiózní vs. vulnerabilní narcismus
Grandiózní (otevřený) narcismus působí sebejistě: dominance, obdivuhled, potřeba být první. Vulnerabilní (skrytý) narcismus je citlivý na kritiku, nese v sobě hodně studu, defenzivity a přecitlivělosti. Navenek může působit nenápadněji, uvnitř však žije stejný hlad po potvrzení vlastní hodnoty. U mnoha lidí se obě polohy střídají: tvrdá maska na křehkém jádru.
Geny, temperament a prostředí: skládanka, ne verdikt
Vedle výchovy a zkušeností hrají roli i dědičné faktory. Některé rysy související s narcismem mají genetickou složku, která přesahuje pouhý temperament. Geny ale nejsou osud. Zvyšují či snižují citlivost na prostředí; jak moc a jakým směrem se rysy rozvinou, je pořád silně závislé na každodenní interakci s dospělými.
Narcistické rysy vs. NPD: je to spektrum
„Narcis“ není nadávka, ale široké spektrum rysů. Mnozí z nás mají nějakou míru sebestřednosti či potřeby obdivu – to ještě není porucha. Narcistická porucha osobnosti (NPD) je teprve tehdy, když je vzorec rigidní, dlouhodobý a vede k výrazným potížím ve vztazích i fungování (diagnostika se řídí kritérii DSM-5). Tato přesnost je důležitá: jinak hážeme všechny do jednoho pytle a míjíme se v pomoci.
Co můžete dělat jako rodič
Buďte nudně předvídatelní. V rodičovství je nuda ctnost. Ranní snídaně, večerní pohádka, mezi tím emočně dostupný rodič. Stabilita zklidňuje nervový systém dítěte.
Hranice nejsou zdi, ale ploty. „Ne, nemůžeš praštit sestru, i když ti vzala hračku. Ale můžeš mi říct, jak moc tě to naštvalo.“ Jasná pravidla + uznání emocí = bezpečí.
Opravte vlastní kompas. Co nemám, nemohu dávat. Pokud jste vyrůstali v chaosu, dopřejte si terapii, supervizi, vzdělávání. Není to slabost, je to investice do vašich dětí.
Opravujte trhliny. Nikdo není dokonalý. Když „ujedete“, vraťte se: pojmenujte, omluvte se, napravte. Tzv. oprava ruptury léčí víc než bezchybný den.
Jeden bezpečný vztah stačí. I když druhý rodič selhává, můžete být přístavem vy. Jedno stabilní pouto významně mění životní trajektorii.
Pravda, která osvobozuje
Narcismus není kletba zapsaná v rodokmenu. Je to naučená – často zoufale chytrá – strategie přežití v prostředí, které nebylo bezpečné. Co je naučené, se nedá lusknutím prstu „odnaučit“, ale dá se tomu rozumět, dá se to léčit a kultivovat: posilovat regulaci emocí, budovat empatii, rozvíjet schopnost opravovat vztahové trhliny. Především však můžeme vytvořit domov, kde masky nejsou potřeba.
Čas na sebereflexi
Otázky k zamyšlení:
– Které věty z vašeho dětství ve vás stále rezonují? Přejete si, aby je slyšely i vaše děti?
– V jakých situacích reagujete na své děti „jako vaši rodiče“? Co v tu chvíli cítíte ve svém těle?
– Kdy naposledy jste svému dítěti řekli: „Je v pořádku cítit se takhle,“ a opravdu to mysleli?
Malé cvičení na týden:
Každý večer si položte otázku: „Cítilo se dnes moje dítě viděné, slyšené a přijaté?“ Pokud ne, zítra udělejte malou opravu. Dokonalost není cílem. Stačí být „dost dobrý“ a umět se omluvit.
Doporučená literatura a zdroje
Brummelman, E., Thomaes, S., et al. Origins of narcissism in children. PNAS (Proceedings of the National Academy of Sciences), Studie, 2015. (Zásadní studie porovnávající vliv rodičovského nadhodnocování a nedostatku vřelosti na vývoj narcismu).
Bowlby, John. Vazba (Attachment and Loss: Vol 1. Attachment). Kniha (ČJ vydání Portál), 1969/2010. (Základní dílo teorie attachmentu, na kterou se článek odvolává).
Van der Kolk, Bessel. Tělo sčítá rány (The Body Keeps the Score). Kniha (ČJ vydání Jan Melvil Publishing), 2014/2021. (Relevantní pro pochopení dopadů vývojového traumatu a chronického stresu na formování osobnosti).
Campbell, W. Keith, & Miller, Joshua D. (Eds.). The Handbook of Narcissism and Narcissistic Personality Disorder. Odborná publikace/sborník, 2011. (Komplexní přehled teorií o vzniku NPD, včetně rozdílů mezi grandiózním a vulnerabilním typem).
Boyce, W. Thomas. The Orchid and the Dandelion: Why Some Children Struggle and How All Can Thrive. Kniha, 2019. (Vysvětluje teorii biologické senzitivity na prostředí, ze které pochází v článku použitá metafora "orchideje").
Share this post